Hráz

   Dnes byl poslední den. Poslední pracovní den tohoto roku. Strávil jej inventurou ve skladu inkoustů a ředidel. Počítání a zadávání do čítačky v zimě a tmě. Sedum let před tím to dělal někdo jiný a tak s tim docela dost bojoval. A to i přesto že tento sortiment expeduje převážně pouze on. Jenže. Kostlivci ve skříni prostě. Léta a zimy prošlé lahve. Některé již dávno odepsané. Ale jak to má on vědět že? Nejstarší co objevil bylo ředidlo z roku 2014. Deset let. Bóže můj bóže... Šup vždycky na zpět do skládečku do tepla generovat a tisknout čárové kódy. Bylo 11:00 kdy už to skoro všechno měl - všechny ty stovky všelikých butilek když přišel pan majitel a řiká: Miro - nechcete s niečím pomôcţ´? Nee odpovídám už to skoro mám. Zbývají tři položky. Tak pote. Pôjdeme spolu z Honzom na obed. A tak jo. Do Kostic naposled letos do Sportbaru na šťouchačky a karboš a gulášovku. Vedoucí výroby vedoucí skladu a majitel. A ten hovorí: Chalani na obed vás pozývam. Štědré gesto. Před Štědrým dnem. Miro a ak to všetko budete mať tak môžete ísť domov. Bylo 12:00 a už pomaloučku mizel ze skládečku když...

   Když jsi přišla. Milá. Jestli Ti PPL nepřivezl balíček. Nepřivezl. Sluníčko moje... Byla jsi zklamaná a smutná a... A tak se Tě ptám: Jak Ti je?! Dobre Miri. To je dobře. Podávám Ti ruku a líbám na tvář: HEZKÉ SVÁTKY! A Ty jsi byla... Tak! Tak odtažitá... Já vím. Tak tak mne snášíš. A já tak otravný. Starý. Ošklivý. Hloupý. Otravný. Jo... To už jsem vlastně psal. Co to je všecko platné. Všechno to co pro Tebe dělám. Říkám. Vnímám. Hladím. Miluju... Co? Nic. Tak.

   Prostě je mezi námi HRÁZ.