Snad zase v budoucnosti

Láska, jaké překvapení, když mezi námi začala rozkvétat, 

více než sami sebe jsme toho druhého dokázali milovat. 

Spolu, po boku toho druhého, jsme měli hezčí dny, 

svět a jeho problémy jsme ignorovali. 

Květy, které jsi mi nosil, v mých rukou vždy čerstvé, 

proč teď spolu s časem jejich kouzlo vadne? 

Zdá se mi to, nebo rychleji plyne? 

Zdá se mi to, nebo náš epilog bude tu krátce? 

Opouští nás ta síla, jež spolu náš držela, 

odchází vše, co jsem milovala. 

Vím, že listy v naší knize nám dochází, 

do toho jsem si jistá, že jeden chci nechat prázdný, kdybychom náhodou měli pokračování. 

Vím, že to ani jeden z nás nechce vzdát, 

však sílu už nemáme kde brát. 

V našem příběhu jsme se my dva ztratili, 

oba jsme se jinou cestou vydali. 

Zda zavedou nás na stejná místa, je otázka, na kterou jen čas odpověď odhalí. 

Do té doby, sbohem, můj milý příteli, 

snad potkáme se na louce s rozkvetlými květinami.