Střípky a střepy (2)

Sraz byl na Smíchově. Jeli pak několika auty do ulice vedle Petřína. Zastavili na chodníku a udivovali chodce, když se začali převlékat do maskáčů a kanad. Bylo jich dohromady 9, takže vytvořili docela pěkný šrumec a úplně ucpali chodník. EM se tvářil jakoby nic, ale vlastně se mu ani nikam nechtělo. Chtěl by se EN znovu a znovu ptát o co vlastně jde, ale EN vypadala úplně v pohodě.
Když se převlékl, stoupl si vedle ní. Povídala s kamarádem Márem a neustále se smála, tak jak to umí jenom ona. Már vyprávěl historky z přípravy Silvestrovského pořady Novy, pro který dělali na Barrandově kulisy. Chvíli na ní koukal a představoval si, že už není jeho. Nedokázal na ní tak koukat moc dlouho. Objal jí a ona se o něj opřela. Všichni ostatní už se také převlékli až na Kápa, kterému to trvalo jako vždy nejdéle. Seděl na obrubníku jen ve slipech a přetahoval si kapsáče přes kanady. Hekal u toho a dělal opičky na všechny ostatní.
----
Pod vedením Ť. vystoupali stráň okolo studánky Petřínka a pak je Ť. vodil sem a tam, protože nemohl objevit místo, kde ve stráni štoly jsou.
Nakonec se sesunuli strání přímo ke vchodu do štoly. Po jednom vcházeli do vlhkého a mazlavého prostoru, chvílemi se brodili vodou až na konci štoli viděli neuvěřitelně krásné krápníky. "Na nic nešahejte.." zbytečně je upozorňoval Ť. "Jsou takový železitý a všechno je to strašně měkký. I stěny jsou jako perník."
Nemohli se vynadívat. Pak vylézali mlčky ven, kde zjistili, že jsou zmazání červeným mazlavým jílem.
----
Když se vraceli směrem k autu vzala ho za ruku. Šli tmou ještě s Krťou, který EN objal a přitiskl si ji k sobě. "Hele ty furt nechceš, aby měl EM fousy, tak abys věděla, jaký to je když je chlap má..." a dal jí pusu na tvář. "Docela dobrý, ne? Hele EM koukej si je nechat narůst ať vypadáš starší.."
Asi by to byla legrace. Nebo to možná BYLA legrace.
----
U auta se dohodlo, že se pojede na Vyšehrad do Révy. Všichni byli pro, jen on mlčel. Vlastně nevěděl co chce. Mít jistotu?
"Nebo se Ti nechce? Není Ti dobře?" starostlivě se zeptala EN.
"Ne.. dobrý.. půjdu rád.. nějak jsem se dneska nepoved.." řekl a nepřesvědčivě se usmál. Napadlo ho, jestli to bylo starostlivě nebo jen tak. Nikdy jsem tak neuvažoval. Co se se mnou děje? Tohle přece nechci!
----
Nakonec zakotvili v krásně vydřevené nové Pizzerii. Když procházeli do salonku v červeným bahnem zablácených botách, číšník jen nevěřícně zíral.
S odporem jim přinesl jídelní lístky a pak jen nechápavě zapisoval objednávky vybraných lahůdek, které pronášel Bí s patřičnou noblesou. Začali předkrmem, polévkou, hlavním chodem a zakončili zmrzlinovými poháry.
Uvědomil si, že by to vlastně byl strašně fajn večer. Nedokázal si ale s nikým povídat, jenom koukal do matonky, jak se tam bublinky odlepují od stěn a spějou k svému zániku. Jako my a náš vztah? A nebo ne? Vždyť ona se chová úplně normálně. Jsem asi jenom opravdu blbej. Měl bych si na to dát pozor. Začínám žárlit, nebo co...
----
"Slíbil jsem Krťovi, že mu zítra příjdu nainstalovat něco na notebooka, nevadí Ti to?"
"To víš že ne, já jsem Ti stejně zapomněla říct, že máme ve čtvrtek sraz s holkama ze sálu. Půjdeme pařit... úplně jsem na to fakt zapomněla a to už jsme domluvený od minulýho týdne. Ostatně myslela jsem si, že budeš ještě dělat ty stránky a budeš zase do rána sedět u počítače.."
"To ne, čekám na další podklady... jsem docela rád, cejtim se poslední dobou strašně unavenej..."
"Co jsi říkal?"
"Ale nic.."
Zachumlal se pod deku a takřka okamžitě usnul.

--pokračování (možná)--