Sníh a vítr

Vyju na Měsíc, když tu náhle

projede kolem dvoukoní spřáhlé,

utíkám lesem, jak mohl bych tu být,

nemám nic z toho, že chci mít jen klid.

Do noty zpívat nebo řvát z plných plic,

blažen buď ten, kdo neměl nikdy nic,

nálada stoupá a druzi už se smějí,

že se tu válím ve sněhu závěji.

Stavme se na pivo nebo jen tak okřát,

tam za vesnicí rozkládá se mokřad.

A až jej projdeme a hvězdy už se smějí,

zbude nám vzpomínka ve sněhu na závěji.