Vlak do řiti

Co stojíš, tak už jeď,

v klobouku bdím a pivo mám,

fixou už to někdo načmáral.

K záchůdku nejdu, smrdí jak drak,

všude samej drobek, prasata.

Radši to vypiju, jak dromedár.

 

Zdravím tě, výhybko,

odvez mě do nebe.

Odvez mě daleko,

co nejdál od sebe.

Chci někam do dálky,

za okraj jámy,

vyvez mě vysoko,

nešetři posádky.

Objednej pivo.

To pivo branický.

Kde není živo,

je plno pohádky.

 

Chci zažít užitek,

užitek z prohry.

Prohrávat mátoří

veškerý smysly.

 

Nuda čpí z veršů,

lyriky fádní.

Jednomu stejně zbyde

jen drbat si prdel,

postávat za dubem,

v remízku skrytým,

hrát kostky nad sudem,

u branky zadní.

 

A tak jsem nevystoupil.

Asi jsem nestihl

zastihnout zastávku,

jak jsem se kochal,

a obdivoval,

motorový stroje,

ty ocelový vraky.

 

Za galon nafty,

jezděj sotva krokem,

malebně drncaj,

s kradeným hnojem.

 

Typickej zápach,

vůně utkvělá.

Jak vlaky do řiti,

smrděj ty vlaky.

 

 

 

 

---