Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo zbylo z anděla
Autor
R. Kedar
Krajina, noc a žena -
byl čas veršů Skácela
V mé mysli obnažena,
v textu se však ztrácela
Pět minut za městem
recituju Nezvala,
připraven k neřestem,
ona to moc nevzala
V polibcích je příchuť vín,
nevím, jestli Seifert stačí
na to dobýt její klín,
nechápavě pryč mě tlačí
Zatím můj úd už ožil,
hned se svlíkni, boha jeho!
Chci píchat (si tě do žil),
marně zkouším Krchovského
Tak je konec, prý jsem dement
Něco píše a už nic neříká,
svítí displej, mlčky jdeme,
v očích nese blicího smajlíka
14 názorů
má to jeden háček
to, když přijde Žáček
ten je přece pro děti
napočítej do pěti
a jdi na to znova
tak co třeba Sova?
přestaň rukou štráchat
tam kde se to nemá
nespraví to Mácha ani Fryč
už aby jsem byla radši pryč
Radovan Jiří Voříšek
před 2 týdnyVzpomněl jsem si na Hrubína
až mi z lásky srdce líná ...
A když už Hrubín nebaví
dobře psal i Jebavý
U něj mě už srdce celé vylíná
No jo, prostě Březina
Navíc mě vždy ponouká
že ta lásky nauka
není jenom na papíře
ale taky práce v díře
Špatná volba, dnes již vím!
Kdybych začal Vrchlickým,
co imponoval Podlipským,
už s ní dneska asi spím
Díky Jani, z tvých slov jsem vycítil jistou spokojenost s mým komentářem. ;-)
Poslouchá i Janina,
rudne, pěsti zatíná,
Řvouc mě praští kabelkou:
„Cejtím hrůzu fakt velkou
a z tý tvojí „recitace“
asi budu přeci zvracet!“
Vzpomněl jsem si na Hrubína
až mi z lásky srdce líná
A v tomto citu psal jsem verše
lehké jako křídla cherubína
Když je četla, brečela
ofinu si sčísla do čela
abych neviděl dojetí
A pak o pěti
skončil jsme v jejím doupěti
brzy kolem lavičky
stojí i dvě babičky
to je super :D úplně to vidím. Kolem přibývá poeziechtivých lidí, a tak místo sexu veřejná nedělní chvilka poezie ;)
Recituji Sládka
(blbě – promiň václave),
přitom moje tlapka
hladí dívku na hlavě.
Když přednáším Hrubína,
svůj zrak na mě upíná,
jasně říkaj oči:
„Prosím tě už konči.“
Tož jsem zkusil Nerudu,
křičí: „S tebou nebudu!“
Při veršíkách Havlíčka
(míněn je ten Borovský)
přišel úsměv na líčka,
vzdychá: „To je bohovský...“
Chci to s milou zde v parku,
tak jsem vytáh Petrarcu,
brzy kolem lavičky
stojí i dvě babičky.
Z mých rtů zazněl Hálek,
koktám, až se stydím,
na své slečně vidím –
sexíku jsem dalek.
Blícího určitě ne. Kdyžtak blijícího. Nápad se sváděním poezií se mi líbí ;)
Tak to zkus podle Erbena,
vezmi ji na půdu do sena.
Možná nanastane promněna.
Nakonec jsem z toho všeho
nakonec jsem moje milá
dal na příklad Reynka Bohumila
Nejsem hloupé tuhé dřevo
tak jsem vyryl suchou jehlou
svojí rukou stuhlou
srdce s tvým monogramem
Amen
Radovan Jiří Voříšek
před 2 týdnyPovedená a sourodá směs vtipu, moudrosti a originálních postřehů.