Nikodéma

Safiáne, moc díky! Vždycky mě něčím obohatíš - tónický verš jsem neznala (to budu muset cíleně vyzkoušet :)) Je pravda, že touhle jsem hodně smýkala, snažila jsem se, aby text bavil (mě) a zároveň, aby se vůbec dalo poznat, o čem to je ... no, myslím, že bez názvu básně, bych si úplně nevzpomněla po čase ani já :) Ale ta studená voda tam je.

Jsem trochu nesvá, že nic nekritizuješ - ale nějak to vydržím:) Šla jsem si přečíst schválně něco od Mallarmého a je to fakt zajímavý, člověk by neřek, že je to tak starý - trošku komplikovaný na soustředění, ale dobře mi tak, už neumím pořádně číst. Pořád se znovu učím.

Děkuju

Pro mě moc pěkná báseň. Jako bychom se objevili mezi malarméovci nebo valeriány z doby před sto lety. Velmi vynalézavá po rytmické stránce, kde dodržení metra oživuje rytmus akcenty, které by normálně byly jinde. Dokonce si můžeme vybrat, je-li báseň v trocheji, daktylu nebo přímo v tónickém verši. Modle mě je právě tato mezní práce zdrojem její svěžesti.                                         

to jo, to by šlo - s barelem vody na velbloudovi :-)

Sahara mě taky láká ... noc v ničem ... :)

Moje sny jsou teplejší ;-)

velkej sen, Marcel ... :)

disrespecte - Rudolf vzkazuje, že máš za za ten topivej text pod sáňkama dárek, ale opatrně s pískem, radši na něj ani nesahej ... :)

Nosit ručník? :-) Doufám, že tam nepolezeš! :-)

disrespecte, kdybys furt úmyslně netroskotal, nemusíš posílat láhev. Ale zase takovej pustej ostrov taky nemusí bejt špatnej. Když na něm nejsou špatný lidi. Nejsou :) Tu Yóni si musím ještě promyslet - povím Rudolfovi, vyzná se v písku. 

:)

Jani, to je tím mým nakopaným metrem, kolovrátek drhne, skřípá, celý se otřásá ... a vychází můj text :D Moc děkujuuu

Marcel, no však, nosím kámošce po břehu oblečení a ručník. Ale pořád mě to láká ... 

Philog, teda děs běs, neumím si představit tu hrůzu. Já jen jednou brodila v zimě na horách potok v punčocháčích ... slušně prokrvený nohy a ani očko! :) Vůbec nesrovnávám, jen obdivuju všechny, co přežijou

pustil jsem po vodě láhev 

ve svitku s měkkýšším srdcem

za zločin hrdelní, splavem ~

 ... v omletých střepech jen záchvěv

slov, která tonula u dna °

šeptala vzhůru ^ k tvé dalni

tam, v řasy oděná Yóni

plážová  ... prosévá zrna

 ... ... ...

( )

Píšu vázanou už tak dlouho, že se mi občas zdává, že se nelze vyhnout fádnosti kolovrátku... Ty mě stále přesvědčuješ o opaku.

brr - já bych tam nevlezla :-)

Kdysi jsem se jako malá holka probořila pod led na potoku. Zachránila mě kamarádka, Míša. Tahala vší silou. Pak už se jenom pamatuju, jak mi byla strašná zima.