Hotel Praha

Bydlím tady od roku 1937 –
chodil jsem do jediné české školy v Jablonci,
ale venku – tam jsme museli mluvit německy:
"Zwei Semmeln, bitte!"
Většina obchodů totiž patřila Němcům.

"Příští zastávka: Janov nad Nisou, Hraničná"

Od Maliníku jsme až sem dolů na Hraničnou
sjížděli po té cestě úbočím na lyžích –
tehdy ještě nebyly běžky,
měli jsme na všechno Kandaháry –
u vázání se při sjezdu dala upevnit pata.

"Příští zastávka: Janov nad Nisou, Loučná"

Tady, na tom prudkém svahu, bývalo sněhu,
dokonce i skokanský můstek jsme tu měli –
létalo se na něm přes padesát metrů,
viděl jsem tu pár pěkných závodů;
od sedmdesátých let po něm nezbylo nic.

"Příští zastávka: Janov nad Nisou, Modrý Dunaj"

A na tom kopci vlevo
byla první sjezdovka s vlekem v Jizerských horách –
tam jsme se jako malí učili lyžovat na jasankách.

"Příští zastávka: Janov nad Nisou, transformátor"

Tady v hospodě – tam jsme se načekali!
Po volejbalových zápasech
jsme si to čekání často sami protáhli,
než přijela poslední večerní tramvaj –
to ještě jezdila na točnu v Janově.

"Příští zastávka: Janov nad Nisou, hotel Praha"

Soupeři první set vždycky prohráli –
utahali jsme je, než vystoupali od autobusu.
Tady, dívejte:
tady vpravo po té prudké silničce
nahoru k sokolovně.

My jsme na to byli zvyklí –
na trénink jsme chodili
každý týden.

"Příští zastávka: Janov nad Nisou, pošta"

Nahoru na Bedřichov jsme v létě jezdili na kolech,
a dolů – to byla rychlost!

Jednou jsem skončil potlučený v příkopě,
tady v zatáčce pod kostelem svatého Jana Křtitele –
chodilo se tam na koncerty,
celým údolím zněly varhany.

"Příští zastávka: Janov nad Nisou, samoobsluha"

Poslední roky tu bývají
jen takové pražské zimy –
cestou je na stráních
víc černo než bílo,
a sněhu je málo
i na horách.