Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seObleva
Autor
eClaire
Z polí se zvedá
bílá zima.
Země nepřijímá.
Ve spánku stojíš nahý
v zahradě a hledáš klíče.
K ramenům se hrne
tupý hluk.
Sesouvá se. Tak jako roky
nebo sníh
padají sebou
v prostém zřetězení.
Poslepu otevíráš
dveře na seník
Tam plápolání, sláma
hoří. Legrační světýlka.
Ještě teď trneš,
zda něco zbývá.
Ale ne. Je jen zima.
V odlescích
tušíš sníh.
Třpytnou plíseň
na zkáceném dřevě.
Ránu se zpovídat nemusíš
ani té černé
přílivové vlně v dáli.
Tvůj Bůh je těžký.
Jen tak se nezvedne.
2 názory
Děkuji za přesné čtení a krásnou minirecenzi. Také bych jako čtenář chtěla umět takto vstupovat do básně.
Když taje v této básni, je cítit zvláštní síla. Krajina intimní nahoty. Obnažená v jakési naději, že po probuzení se něco změní. Něco, co se událo ve tmě a mrazu zimy. Ale je jen zima. Ta trvá i přes naději tání. Tání jako mýtické očekávání, které se oddálilo do kdoví kdy.