Svítá

Předně tě vítám na serveru asi s tvou zde první básničkou a přeji, aby se k chuti psát přidala i odvaha vypořádat se zde ne vždy s vlídným přijetím. Hulvátské klidně můžeš pominout, kritické zkus vstřebat, konfrontovat se svým. A nyní k básničce samotné.

Je to začátek, uvidíme, co bude dál, zde jde o snahu lyricky až romanticky vyjádřit začínající den. Báseň má vcelku dobrý rytmus, je po hříchu spíše popisná až doslovná, což by mělo být co nejméně, něco přebývá a svou doslovností jen tak čtenářskou mysl přelétne, také zvolené obrazy jsou málo nápadité. Ale je to začátek. Napíšu ti svou předstvu o tvé básničce, aniž bych si tam dodal cokoliv svého nebo měnil její charakter. Jen ti chci ilustrovat, že je tam pár zbytečných slov, které vlastně dublují předchozí verše. Pčíklad: Tma noci (noc je tmavá sama o sobě) - silueta (totéž co kontury) - projasněné (když teprve svítá, nemůže být již projasněné). Ale je to jen můj subjektivní pohled.

záře nad obzorem
ranní přísvit rozpouští
noc

ostře řezané kontury
kopce na jasnícím pozadí

v jeho stínu pouliční lampy
marně soupeří o přízeň
s nastávajícím dnem

brzy vypluje nad obzor
žhavý kotouč
skrytý za horizontem
svítá