Hebké ruce básníkovy

Jsou různí básníci. Ti bělorucí, kteří si berou s sebou do exilu krémy, i ti na opačném konci spektra fascinovaní rozbrázděnýma mozolnatýma rukama starých dělníků jako S. K. Neumann:

...ruce starých dělníků

v slabosti ještě dost silné

aby nabrosily srp

aby podaly vědro

aby přibily hřebík pro obraz Leninův

v odpočinku ještě neposedné

aby uvařily kávu vnoučatům

ruce šmátrající

po tom co jest

na nic nezapomínající

z toho co bylo...

Jestli si vzpomínám dobře, tak byl zrovna v Anglii, když tady komunisti zařídili Vítězný únor. A on život člověka živícího se jazykem bez znalosti angličtiny, no nic moc. Proto taky později ten blázinec. Spíš bych viděl exil jako akt zoufalství než idealizaci emigrace.

Mnozí si vše před emigrací idealizují, byl snílek ... na krémy v blázinci nejspíš pak zapomněl, poezie s ním ale vytrvala, i Frances ... ale zaujalo mě to, v Brně bylo blaze ...

blatnou rukou...

galax - asi ti vypadlo s Frances..

...ty krémy na ruce - to mi nějak nesedí - jeho prsty byly téměř černé od cigaret, jsem někde četla. 

...ale psal krásně

No, ještě, že se potkal Frances...