minia(r)tura 162.

Kočkodane, když čtu tvou mini o žihadle, nemohu jinak (už ze staré známosti) tě pozvat ke svému zdejšímu poslednímu textu "V rovnoběžkách času". Je tam kousek, jako bych opisoval od tebe, začíná ...Křičíš, jako by tě na nože brali". Ale myslím, že jsi opisoval ode mně.

Nikterak mne neudivuje, že je tvoje dílko hezké. ;-)

Zastavil se cop

dětský krk se žihadlem

nebreč Věruško

Moc hezké haiku, ten třetí verš je skvělý hned ze dvou důvodů, jednak že jde svým způsobem o metaforu a v kontextu o skutečnost, ale i o hravou barvu verše, který tak dobře ladí k veršům předcházejícím a ke všemu zaskočí čtenáře mého typu otázkou, jak může culík skákat společně s beruškou přes švihadlo, abych si vzápětí uvědomil, že má šedá kůra mozková opravdu odumíra. Zatímco by to mělo být k pláči, zasměju se sám sobě a 4 minuty života získávám navíc.

... :):)

Kdo neskáče, není sparťan. Hop hop hop 

:-) berušky mě " berou".

Taky pořád skáču, akorát berušky přenechala vnučce... :o) Pro mě malý klenot.