POLOVINA HRY

Ničím
ticho svým křikem

Nikým
nijak zvlášť nerušen

Je to jako mít v mozku kýlu a dýchat rozbouřenou vodu, oslepnout před křivkami kurtizán, ohluchnout nad vlastní sonátou a necítit čerstvý chléb právě z pece vyndaný...

Nikdy
se nesmířím s nenávistí davů

Nijak
netoužím po druhém dechu, míze

Nikde
nikdo když mé dlaně píšou vzkaz z oblázků

Bylo to silnější než duby u prastarých cest, tam kde stály boží muka, když létali jiní ptáci, voněly jiné květiny, milovali se jiní pomatenci a slibovali si příměří nad diadémem lipových kvítků, sveřepou věčnost za pět vteřin  dvanáct, za chvil, kdy zrnka písku v přesýpacích hodinách měly v ještě čas.

Čas
Ta bezbarvá nit v prostoru
To něco bez chuti, zápachu
Ten bezzubý úsměv
Ty...