Když duše žízní

Jsem jak zvadlá růže,

která stále touží po vodě.

Po vodě, či po tobě,

po tobě, či po sobě..

Dotýkám se zrcadla,

nahlížím si do očí.

Z obou dvou mi vyšla slza,

srdce tiše zakřičí.

Sedím na lavičce v parku,

přemýšlím, tak nějak nad vším,

vzpomenu si na slzičku

- utekla mi, ikdyž se snažím.

Na okně pak kapky deště,

jedna dohání tu druhou.

Vydrž chvíli, vydrž ještě,

srdce moje rozpadlé..

Já vím, že ty bloudíš tmou..