Héfaistos

Ukoval si mě

ze své výhně

plné mých k zbláznění žhavých snů

Jako bůh 

stvořil blesky a hromy

v mojí kdysi klidné duši

nikdy jsem neměla raději bouři

Kdysi jsem ho viděla 

udeřit do čepele

a potom ji hladil

jakoby se omlouval za svou sílu

Já byla tím kovem

zakalil mě

zakalil můj pohled 

když jsem se pod ním

prohýbala

Železo tančilo v křivkách

a  moje tělo

tančilo s ním

Chci Tvoje okovy

nechat se připoutat

chci Tvou silou

zbořit vlastní

křehkost

Modlím se k Tobě

za rány

za něhu

za spasení