Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTichý pláč
02. 07. 2002
0
0
849
Autor
trixxx
Déšť zmívá špínu, kterou lidé na sebe hází z nenávisti... Slzy hojí rány, které zanechala bolest krásných dní, minulých... A nakonec pláč a spomínky jsou to jediné co zbude, když zůstaneš sám....
Prší...
Padá déšť uprostřed letního dne..
Prší...
Buracení hromů, a blesk co mě ozáří..
Prší...
Svět podivně plave,
nejspíš v blátě nebo kaluži.
Prší...
kapičky slz na polštář,
zmáčený..
Stékají slané pramínky,
hojí čerstvé rány,
oči zamlžené,
tichý pláč..
Prší...
Venku je nejméně třicet
a já mrznu v pocitech,
Prší...
Křik dětí co si hrají,
neslyším...
Prší...
A ty se nevrátíš...
Ty ženský......dneska mám smůlo na samý srdcebolný štkaní. Já už napsal taky hodně takovejch. Jednu dobu to byla moje jediná inspirace, či spíše nutnost odložit to "žluklé cukroví" na papŕ.Časem bude vše O.K., věř mi!
...nebyla to jen "ženská", byla něco víc, jako pohlazení tajícího sněhu...a rád bych věřil, že časem bude všechno jinak., ale vím že nebude... zůstalo po ní prázdné místo, které se možná zaplní, ale nemohu na ni jen tak zapomenout, protože změnila můj život a teda já si z ní něco sebou nesu...ale to by bylo spíš na dlouho.. nechám to na pocity a nevydarené básně...