Neříkej mé jméno

Jeho mysl:
Klekám.
Už jen tohle.
Nechci víc.
Jen tě cítit.
Jen být v tobě…

Její mysl:
Zas klečíš.
Jak správně.
Nevzývej mě slovy.
Dotkni se dnem.
Až pak tě zvednu.

On:
Chceš mě zlomit?
Prosím, udělej to.
Ale pak zůstaň.
Neodcházej. Prosím.
Bože, jak voníš…

Ona:
Neslibuj nic.
Tvá kůže to ví.
Tvůj jazyk lže.
Ale tělo? Poslouchá.
Tak drž. A chutnej.

On:
Tohle je víc.
Ne jen sex.
Tvoje prsty ve mně…
Díra ve mně jsi ty.
Doplňuješ, ničíš, léčíš.

Ona:
Hlouběji.
Ne do těla — do duše.
Tvoje rozkoš je moje moc.
Tvůj stén je hymna.
Učiň mě bohem.

On:
Už nemůžu.
A přece chci víc.
Třesu se.
Přijímám tě vším.
Jen mě nezhasni.

Ona:
Neříkej mé jméno.
Nikdy ho nepoznáš.
Já jsem chvíle.
Jsem trest i dar.
Zůstanu jen v tobě.