Legendy umírají první

na kolbišti životů rudá slza pije hlínu
zatímco básník navléká nitku okem rýmu

sedavý vánek ten správně ochočený pes
šedavý půlvějíř vytančí v nahatou mez

bezdechá společnost napjatě oči zdvihne
když sekery ostří zlatem poledne švihne

na podnoži nářeku roubované veselí
kam rodiče rodičů své úsměvy zaseli

hledá se domov v místě kde bydlíme
na cestu šlapem i přec ji nevidíme

rozkoš se s radostí odzadu požírá
a soustruh malosti sebe sám zadírá

píseň zobáků nese zlou obavu brouků
krev červeně dopadá na zelenou louku

u zastávky na věčnost opřeny čekají legendy
odejdou první a nás si prý nechají na jindy