ENTROPII

Nenávidím vás,
lidé za maskou.
Vím všechno,
protože nevím nic.

Vy, co nevíte nic
a tvrdíte že víte všechno
jste stejně směšní,
jako já.

Co vlastně není k smíchu?
Svět je chaos.
Pořádný zmatek!
Vše dobré je v něm špatné.

Toužím vidět černobíle,
jak by to bylo jednoduché.
Z těch barev se mi točí
hlava.

Nenávidím vás,
lidé za maskou. ...
Vím všechno,
když vím, že nevím nic.

Váháš, je-li to dobré?
Váháš, je-li to fair?
Chtěl bych být dobrý!
Chtěl bych být fair,
ale PROČ?

To všechno je jen maska !
Slova se stávají maskou,
stejně jako pokřivený úsměv
papalášů v mercedesech.

Svět je chaos a to bolí.
Je k smíchu a já se šklebím (bolestí)
a svíjím (v záchvatech smíchu) a vím,
že zrození je počátek konce.

Nenávidím vás,
lidé za maskou.
Vím všechno,
však říkám: Nevím nic.

Sbohem světe, tahle báseň
je další z mojich bláznivin!
Ale proč dělat "rozumné" věci
pro tuto šišatou Zemi.

Je směšně šišatá...
a nebo spíš pokřivená ?
Tak proč nosit masku ?
PROČ ?

????? ??? ??????...
??????? ?? ????? ??? !
???? ????? ?? ????.
???? ???...