Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePobledlost
Autor
Francois
Neznám nic krásnějšího,
než Tvoje pomněnkové oči,
do nichž, když se tak dívám,
cítím, že nikdo před tím
v nich nenašel to, co já…..
Strach, víru, naději,
neštěstí, roztřesenou touhu,
smutek a znovu strach….
Sílu,
podmaňujíce hrubou něhu,
vílu,
topící se u lásky břehů………
Nám dvěma stačí,
beze slov žít,
ta láska v slzách se smáčí,
v dotecích dál snít.
Potkávat strach a bolesti,
v každém svém dechu,
mramorový chlad neštěstí,
k čemuž není léku….
Polykat víru,
že musí se něco stát,
nalézti míru,
odpověď, proč mám Tě rád.
Snídat naději a upíjet rosy,
jsme sami a slané chuti,
být zlí, nudní a bosí,
k snivé bezkrevnosti nás nutí….
Láskou roztřesení a prochladlí,
vraceje se do bázlivých let,
jako snad ze hry bychom vypadli,
víc, než krutý byl k nám svět.
Rozpadlé doteky snů,
ničíme upřímným smutkem,
a pomněnky nekonečných dnů,
jsa bránit se před skutkem…….
A žít znovu ze strachu lásky,
že bude to silnější než my,
nešťasten hladit Tvoje vlásky,
ač budeme myslet na sebe,
být krutí a zlí……………
Jednou, možná, že budu to já,
asi však oba najednou,
ta víla, bude ďábelská a zlá,
do srdcí stíny dosednou,
pak začneme si oba hrát,
s touhou lásky rozvernou,
bezstarostně se smát,
a dál,
my dva,
beze všech nástrah světa,
zproštěni osudů,
co život vzal,
čistých srdcí,
s ústy,
jenž se neubránily,
tomu,
co nám život dal,
protože musel…………………………………………………………