Keramický pocit

Nekoněná záplava rtů na desku stolu

pa
   da
       jí
         cí
do hlubin vesmíru
a
velkých slov
začíná stužkou bez konce
a
rozedněním nad samým koncem
stínů na paprscích kobylčích vlákem, které

tančí               a zpívají
       a splétají
nikdy nekončící odyseu na závrať lidského života
o třech slovech
                                      na zdi

sama

toužící po touze a naplnění
                           několika proužky
hedvábného papíru
a tísíců myšlenek najednou
                                         a popořadě

sami