O blbosti a radosti

O blbosti a radosti

AM                      C

Když má člověk srdce jen z kamene,

DM                          E             E7

když má všechno na co si vzpomene,

stejně bude mít tolik starostí,

že ten život je plnej blbosti.

Když má člověk srdce jen z kamene,

smlouvá vždycky jen a zas o ceně,

hlavu má ponořenou v hlouposti,

jó ten život je plnej blbosti.

R: Blbosti štěstěny, blbosti života,

možná by zas měla přijít ta potopa,

blbosti pod nebem, blbosti na zemi,

jednou asi bude ještě hůř věřte mi.

Když má člověk srdce jen z kamene,

rozhovory jsou fráze otřené,

Dneska už snad nejsou žádný ctvnosti,

jó ten život je plnej blbosti.

Když má člověk srdce jen z kamene,

kulku hlavou občas si prožéne.

Někdy je zase tolik radosti,

že ten život je plnej blbosti.

R1: Blbosti štěstěny, ...

Kdyby měl člověk srdce ze zlata,

byla by zeměkoule bohatá,

tak byi s málem měl všeho dosti,

jó život je pak plnej radosti.

R2: Radosti štěstěny radosti života,

už bych nechtěl aby přišla ta potopa,

Radosti pod nebem, radosti na zemi,

pak by už snad bylo jen dobře věřte mi.