... pár minut v nemoci

zoufalý pohled vyzařuje touhu a nemohoucnost současně měl bych spát jíst i pít bych měl a možná že bych neměl tak nahlas křičet že se mi špatně dýchá ... posmrkané kapesníky a pomuchlané povlečení mi dávají naději na uzdravení já nevím cítím se stejně mizerně jako plyšový medvěd kterého už pěkných pár minut nikdo neobjal kašlu těžknou mi víčka sluníčko prozařuje neuklizenou místnost a všechny ty věci co se tu nyní jen tak povalují a které za to nemohou že jsem se jich tak dlouho nedotkl všechny ty věci odložené zapomenuté ronící neznatelně vyzývavé slzičky slz potvrzují vypadaným řasám svoji touhu ... do toho všeho do toho mrtvého pokojíku rozhlašuje zurčící radiátor "Budiž teplo!" a spolu se zlatavou září co sem padá odněkud z nebe tak vytváří nezapomenutelnou atmosféru kontrastů nemoci

---