Kalendárium

Rok začal snem.Snem o splněných přáních, krásných teplých dnech a večerech bez samoty.Byl krásný, hřál a dával další chuť do života.V krbu praskala polena a oheň rozdával teplo do všech stran.Láhev byla prázdná.Její poslední obsah se vešel do necelé poloviny skleničky.Kdesi v koutku duše se usadil strach.Strach řádně podpořený alkoholovou svěžestí.Strach, který křičel do všech stran, že sen zůstane snem.Pár hodin se myšlenky prali s výčitkami.Oči odmítly konat službu a křičely:” Serem na tebe!”.Dech se zpomalil.Tělo se uvolnilo.

Skleněné vězení trýzní a láme

Sen ve snu byl krátký jako chvilka mezi zlomem od lásky k nenávisti, ale hřál.Vysvobozující postava s kamenem.Vzkaz svírá v ruce.Odchází.Sen skončil.Láhev narazila.Písek na pláži byl prohřátý od zapadajícího slunce.Slunce zastínil stín opeřence.Jeho drápy uchopily skleněné vězení a nesly jej pryč.Krajina se měnila.Pouště v lesy.Lesy v bažiny.Nad jednou takovou bažinou pták vězení upustil.Dole se o rozbilo o kámen.Tělu na jejím dně narostly křídly.Svoboda byla na dosah...

Oči se otevřely.Kosti praskaly, ale nakonec začaly zase fungovat.Nohy, rozlámané od dřevěné podlahy odmítaly vykonávat svou funkci:Přemlouvání trvalo dlouho.Sunuly se pomalu k obrovským dveřím.Ruce spočinuly na klice.Mozek netušil kam ty dveře vedou. Pud sebezáchovy se vytratil.Dveře se s hlasitým skřípáním otevřely.Místnost zaplavila černá zář.Nohy se nedaly odmítnout a vykročily do této záře.V této tmě se rozlilo do všech stran teplo. Z dály zazněl smích.Ruce nahmataly zelenou trávu.Nohy byly uvolněné.Tělo leželo.Tráva masírovala záda.Skoro odnikud vál lehký vánek a na obloze viselo slunce.Bylo ticho.Ticho tak zničující jako stovky ozbrojených válečníků.Tělo povstalo.Nohy se sunuly vpřed.Dlouhou dobu nebylo okolo nic jiného než tráva a keře.V dáli se zjevily kameny.Slunce spalovalo nelítostně krajinu.Tělo bylo zalepené potem a slzami andělů.Chvíli, krátkou jako okamžik, plakaly.Snad jako spása z nebe.Kameny byly rozpálené a spalovaly chodidla.Oči se rozhlédly.Tráva zmizela.Okolo kamenů byly snad stovky střepů skla.Chodidla rozdrápaná, zkrvavená a ztrýzněn kusy skla.Nohy se podlomily.Mozek očekával krutý dopad.Nic takového se však nestalo.Tělo se propadlo kamsi do neznáma.Padalo pomalu jako list.Oči měly možnost sledovat ty všechny barvy a krásy.V dáli plálo stovky ohňů.Dopad byl tvrdý a bílý. A další sen o splněných přáních se zjevil v lahvi s nápojem umírání. Oči se zmateně rozhlíželi.Na stěně se leskly obrovská písmena.