Motorkářský blues

Už se těšim, až zejtra zase nakopnu tu svojí mašinu...

 

Část 1

 

Vidím to jako dnes,

malá česká ves,

řídil jsem,

z kopce řítil se,

nevinné zatáčky,

uctívají mé památky,

malý křížek připomíná,

jak sem se tu onehdá,

vysekal.

 

Část 2

 

Bylo lehce po ránu,

slyším zvučet membránu,

klaksonu někde poblízku,

a vrcholek pařízku,

rychle se blížil,

chtěl abych nežil,

rozlétla se helma,

a vyvalil jsem bělma,

očích svých,

byl by hřích,

na té rovince,

padesátku držet.

 

Část 3

 

Přidal plyn,

kvílení pneumatik,

tachometr nestačí,

jen blbové padesátku drží,

modrý světla blikaj,

něco houká,

co to asi znamená?

Nevadí, to vyřeší plyn,

v dubové aleji,

teď žije,

na konci brzdné dráhy,

v kmeni dubu.

 

Část 4

 

Vztáhl zápalky,

aby sed víkem bandy,

se sirkou v ruce podíval,

zda benzínu má dost.

Měl.

Letos by mu bylo dvacet let.

---