Hotel California

 

Blíží se půlnoc

a metro je liduprázdné

sám sedím na lavici

a vlak nepřijíždí

Blíží se půlnoc

a jen ona a on se usadili

na lavici vedle mne

„Počkáš na mě zítra ve dvě před školou“

„Ano miláčku“

„A slib mi, že už dneska nebudeš řídit“

„No jo, ale…“

„Jaké ale?“

On jí něžně zapíná

flanelovou kostkovanou košili

i když by jí spíš raději svlík

a se smíchem si hledí do očí

„Koukej, vždyť mi to zapínáš přes knoflík.“

A už se smějou na celé kolo.

 

Zvláštní noc

zvláštní den

Jdu sadem

zrajících třešní

brouzdám se orosenou travou

naslouchám osamělým hlasům ptáků

a nad hlavou mám

kýčovitě modré nebe

z reklam na švýcarskou čokoládu

vychutnávám příchod léta

a třešně trhám rovnou do pusy

je jich tu spousta

třešňové moře

A pak přiletěli

tisíce a tisíce špačků

pokryli celý sad

a vše ostatní přehlušili svým křikem

Ocitl jsem se v jiném světě

civilizace zmizela, lidstvo zmizelo

a já, poslední Adam

jdu vstříc neznámu

co se skrývá za obzorem?

jdu alejí řvoucích špačků

křičí na mě

„Prohrál jsi, jsi poražený

a my slavíme vítězství“

jdu alejí na konci světa

pravá ruka v kožené rukavici

svírá tasený meč

levá šípkovou růži

přivoním k ní naposled

jsem tak sám, ztracen a opuštěn

a obzor se blíží

obzor apokalypsy je nadosah

 

Zvláštní den

zvláštní píseň

melodie hraná na klavír

zpívá o městě

zkamenělých houslí

zpívá o světě

co se proměnil v prach

co máme udělat

aby opět ožil?

zpívat? hrát? tancovat?

Ne, my nemůžeme dělat nic

ten klavír zpívá o nás

zpívá o městě

zkamenělých lidí

zpívá o světě

co se proměnil v prach

snad desky Beatles

jim jednou řeknou

že jsme to nechtěli

 

Opravdu zvláštní píseň

opravdu zvláštní slova

už dávno víme o tom

co se jednou musí stát

jednou tu nebudem

ani já, ani ty

ani naše děti, žádní potomci

jen trosky a trosky a trosky

nic než trosky

prý už za 12 let

to můžem všichni spatřit

už se těším

teď se však ještě všude zpívá

teď zpívám i já

Jako ten večer

co se na Karlově mostě

usadilo stopadesát Američanů

a začali hrát na kytaru

mladý dlouhovlasý šoumen

je dirigoval

a všichni zpívalo

„Wellcome to the Hotel California

sit to love the place

Welcome to the Czech Republika

sit to love the place“

Já tam tiše, s otevřenou pusou stál

a v tu chvíli osvětlili Hradčany

obsazení, okupace

zlatá americká mládež nás dobyla

škoda, že až teď

a ne před třiceti lety

Jsme dobyti

McDonalds, Wridley Spearmint, Change Office

Mars snd Twix, Coca Cola, Ford, Pizzerie

Ariel, Bodyform, Guns and Roses, Boeing

Apple Macintosh, Terminátor, Freddie Kruger

US Navy, NHL, New York, Hollywood

Florida, prezidentské volby, Madonna

basketball, Harvard and, and, and – end

zvláštní Czech Republika

nebo spíš Hotel California?

Kdosi říkal, že je ještě čas

sice za pět minut dvanáct

ale pořád je čas

prý stačí věřit v Boha

a bude mír a pořádek

to je zvláštní

co by zmohl Bůh s lidskou blbostí

Blíží se půlnoc

zavírací hodina Hotelu California

kam nikdy nevkročím….

 

                                                      Praha 25.5.1993

---