Když jde město spát

 

Velké město usíná

za svých všedních dnů

při světle neonů

při zpěvu hitparád

Šel jsem tím městem kolikrát

neměnné mi však připadá

i v době, kdy jde spát

všude kolem smrad

Teď slyším v dáli zvony bít

ve věžích starých katedrál

ty zvony špatné zprávy věští

 a tím ztrácí se můj vnitří klid

a ve švech svých plných magistrál

kolem mne to město třeští

Mnohokrát jsem tím městem šel

mnohokrát zlobu uviděl

Jen jednou lidkost, nezištné dobrodiní

bylo ti, jak kdybych odletěl

na planetu, kde lidé byli jiní

nikde však nevidím je nyní

Teď všude vládne spěch a chvat

básníky nechtělí poslouchat

ti, jimž v rudé kápi kat

z těla chtěl srdce odervat

A město chátrá, hyne

v prasel, v džungli pomalu se mění

to pustá místa jsou

kde člověka už není

Ani zvony nebudou tu znít

jen v ulicích vlci teskně výt

to je svět, ve kterém už nelze žít

neumím ho však ovlivnit

Tak konec – jdu se otrávit

a zvony dál smutně bijí

i ve chvíli, kdy mě život míjí

kdy útroby mé se svíjí

a má duše nenalézá klid…

zemřel – neuměl město pochopit

Tak to musí být

   

                                                   Praha 10.12.1991

---