Nejtěžší hádanka lásky

Zas tu sedíš proti mně
a už se připozdívá,
já hledám marnivě,
co duše dívky skrývá.

Než zhasne slunce úplně
sesbírám poslední plamínky,
z tvých očí čtu - upřímně -
krásné i smutné vzpomínky.

Noc stojí opodál
a přece je tak jasně,
když cítím skrze žal,
že je mi zase krásně.

Opravdu už jen zbývá,
splnit to jedno přání,
poznat, co duše skrývá,
co bylo by s námi.