Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Tu hle, květiny vítají člověka,
Je to známá osoba.
Usedá si do měka
Oh ta vzácná podoba.
To jest dívka, srdce louky,
Zpěv drozda vrcholí,
Obdivuji ty její Toulky
Toulky v mém nádherném údolí.
Krása vstoupila, a za ní radost se tlačí
Dá se říci že tohle všechno stačí?
Ne nikdy se duše nenabaží
I přec, že se tolik snaží.
Nad loukou letí ptáček
Za loukou kvete máček.
Květ rudý, v hrudi slza,
A v očích mlha.
Radost střídá smutek.
Kam teď dobrý skutek utek?
Zapomněl a Rozplynul, tyto květiny teď vykvetli,
A všechny vzpomínky se rozutekly?
Vzpomínka věčná, nikdy neuteče,
Skrz ní slza po tváři teče.
Pohlcen se človíček sám utápí,
Sám , sám, sám se trápí.
Proč človíčku tohle děláš?
Sám v sobě sebe týráš?
Pohleď jiným pohledem.
Do ráje znovu pojedem?
Znovu slunce nad loukou vychází,
Smutek se z hrudi vytrácí.
Přesto zůstáva, nikdo nepomůže.
Na těch místech, kde roste divoká růže.
Chtěl bych být slzou,
Slzou v oku, hledět spolu,
Stékat po tváři a hladit,
A umírat na rtech.
Smutek navždy rozdrtit,
Plačícímu srdci navždy pomoci.
Pomoci a neublížit,
Být šťasten a štěstí šířit kolem.
Písmák