Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Společnost pro planetární osidlování (SPPO)
Planeta Země, třetí planeta v pořadí od Slunce. Jediná je modrého
zbarvení, ale již dlouho není jedinou osídlenou planetou v tomto
planetárním systému. Píše se rok 2083, Země má opět svojí přírodní
rovnováhu, její životní prostředí je pevně řízeno lidmi. Jednotlivé
národnosti jsou již dlouho sjednoceny v jeden velký celek. Měsíc je
obydlen, Mars je obydlen, na příhodných planetách a asteroidech jsou
rozmístěny těžební kolonie. Na oběžné dráze Země jsou velké vesmírné
stanice, které zajišťují spojení Země s vesmírem. Zde se uskutečňují
veškeré obchody s koloniemi na jiných planetách. Především o rostliny
vyrostlé na Marsu je velký zájem, ale i o nové minerály a některé
rudy, výměnou pak Země poskytuje velké množství svých luxusních
výrobků. Obchod, věda, technika a rozšiřování po Sluneční soustavě, to
je největším artiklem dnešního lidstva. Za to všechno celé lidstvo
vděčí jedné společnosti, která ke konci dvacátého století ekonomicky
sjednotila celou Zemi, vynalezla nové zdroje energie a stala se
jediným, kdo na počátku jednadvacátého století mohl provozovat
kosmické lety. Tato společnost už dávno zanikla, moc nad planetou
vrátila již lidem, kteří se chtěli o ni starat, a v jejím duchu
vznikla nová mnohem silnější společnost. Její název byl výstižný,
"skutečně to znamenalo ""Společnost Pro Planetární Osidlování"", ale"
všichni ji znaly pod zkratkou SPPO. SPPO až do dneska řídí veškeré
dění mimo planetu Zemi, veškerou dopravu kosmickými loděmi, nové
osidlování a řežbu na asteroidech a planetách, všechny kolonie byli
řízeny do té doby, dokud si nevybudovaly vlastní samosprávu a pak se
staly samostatnými. Ovšem i jim pak mohla poskytnou dopravu kosmickými
loděmi jen SPPO. SPPO ovládá všechny kosmické lodě, jejich stavbu a
modernizaci provádí v obrovských docích na oběžných drahách planet,
největší je pak přímo na oběžné dráze Měsíce. Na Měsíci je také
speciální kolonie jen pro tuto společnost. Zde sídlí, odsud a pomocí
svých úřadů rozmístěných všude po koloniích včetně Země pak řídí
veškeré dění ve vesmíru.
Právě zde a na Zemi sídlí Vědecký ústav pro rozvoj
meziplanetárních letů. Ono se totiž ukázalo, že převratný vynález
magnetogravitického pohonu vesmírných lodí není až tak převratný.
Uskutečnit let mezi planetou je jedna věc a let mezi planetárním
systémem druhá. Ukázalo se totiž, že je let s tímto pohonem k jiným
hvězdám prakticky nemožný. Magnetogravitický pohon funguje na principu
přeměny magnetické energie v gravitační pole. Obrovské množství
elektrické energie prochází magnetickými usměrňovači ve kterých se
ohromná magnetická energie chová jako gravitační pole. To se potom
usměrní a zaměří se na určitý předmět, třeba na planetu, a potom se
přitahuje nebo odpuzuje. Ovšem problém je v tom, že zaměření musí být
velice přesné, a výkon tohoto pohonu nestačí k překonání rychlosti
světla. Navíc zaměřený předmět musí být větší nejméně dvacetkrát
gravitičnější než je sama loď, jinak se zaměřený předmět začne
odchylovat od své dráhy. Dosah těchto lodí je pak omezen jen na tento
planetární systém, není možné s tímto pohonem cestovat do jiných
planetárních systémů a proto se hledá pohon, který by to dovedl.
Opravdový vesmírný pohon, který překoná hranice našeho planetárního
systému. Hledá se nový pohon, který je založen na teorii hyperskoku,
který by skočil od konce planetárního systému k začátku druhého, pak
už by bylo jednoduché se gravitonovým pohonem přiblížit k jakémukoliv
tělesu v novém planetárním systému. Tomu směřuje veškerý planetární
výzkum, snad úspěšně, nevím.
Humin seděl ve svém oblíbeném křesle na terase svého domu a
pozoroval večerní oblohu. Jak rychle slunko zapadalo, tak rychle se
objevovali hvězdy. Byl krásný letní den, obloha bez jediného obláčku,
bezvětří a letní horko rychle střídal příjemný chládek přicházející
noci. Měl tyto večerní výhledy na nebe velice rád, protože jediný
pohled na hvězdy mu připomínaly, co všechno se stalo přispěním jeho
osobnosti. A co více ho potěšovalo, že ho nikdo neznal. Protože to
udělal tak, aby všechny činy patřili lidstvu a lidstvo si jich vážilo
a chránilo je a nezneužívalo. O to se však staral Humin, to se však
nesmělo lidstvo dozvědět a také se to lidstvo nikdy nedozví o to už
bylo postaráno. Jen několik důvěrných osob o tom vědělo. Ale ty byly
do celého projektu zasvěceny a věnovali mu celý život. Přemítal hodně
o těch časech kdy poprvé vkročil vlastně vyrobenou lodí do nekonečného
prostoru vesmíru. Jeho představy však byly naplněny také zklamáním,
protože si myslel že otevřel cestu ke hvězdám. Otevřel cestu pouze k
planetám, které obíhají kolem slunce, ale k dalším hvězdám se s touto
lodí nemohl dostat, nebylo to možné. Ale on se nevzdával, nikdy se
nevzdával. Naděje v něm umírala vždy poslední. Shromáždil proto mnoho
vědců, aby pracovaly na novém pohonném systému, který by umožnil
cestu, ke hvězdám. Už osmdesát let se snaží o vynalezení hypermotoru.
Vynalezli zatím všechno možné, co slouží ku prospěchu lidstvu, ale
prototyp hypermotoru není možno sestrojit. Nové typy elektráren, nové
metody, jak zúrodnit vyprahlou půdu Marsu, zdokonalili meziplanetární
létání, přišly na nové kvalitnější slitiny kovů pro pláště vesmírných
lodí, na nové převratné ochranné energetické štíty, které chrání před
asteroidy. Nové rostliny pro výrobu potravin, nové prostředky jak
prodloužit život, jak předcházet nemocím, jejich výzkum pohltil
veškeré obory, které tehdejším lidé z konce dvacátého století znaly,
objevily se i nové obory. Před několika lety přišel jeho tým vědců na
to jak teoreticky cestovat prostorem. Nyní se snaží tuto teorii dostat
do praktických rozměrů. Tato teorie se motala okolo propustnosti
hmoty, kdy se ví, že hmota dovede propustit pevnou část skrze ní.
Například, že jehla propadne úzkým proužkem kovu aniž by v kovu byl
nějaký otvor. Tvrdí se pak, že hmota záhadně oslabuje své molekulární
vazby, ale je zde také tvrzení, že při existenci hmoty v prostoru se
vyskytuje i antihmota v neprostoru (hyperprostoru). O existenci
antihmoty se už dávno ví a je na AM reakci založena veškerá výroba
energie v celém planetárním systému. O hyperprostoru se zatím nic
neví. Ovšem, když existuje více antihmoty u hmoty, která je těžší a má
více protonů, je antihmota závislá na hmotě v reálném prostoru.
I antihmota musí někde existovat, takže prostor který obsahuje
antihmotu musí být antiprostor. Čili prostor, který reálně neexistuje.
Není nikde a je všude, takže vstup do tohoto prostoru je možný kdekoliv
a vynořit se z něho je možné na jakémkoliv místě. Ovšem předpokládá
se, že otevřít hyperprostor je možné pouze s pomocí velikého množství
energie a cestovat tímto prostorem pak ještě mnohem větší množství
energie. Na tom všem pracoval tvrdě jeho tým, vlastně celé lidstvo
přispívalo. Vždyť na reakci hmoty a antihmoty v prostoru bylo již
závislé celé lidstvo.
Jeho přemýšlení o hyperprostoru a o hvězdách mu přerušila modrá
obrazovka terminálu, která se vysunula z desky stolu. Starší nevýrazná
osoba v oblečení obyčejné přírodní šedivé barvy, která okupovala
křeslo pod noční oblohou plnou hvězd, měla již šedivé vlasy. Bylo
vidět na jeho vráskách, jak se na něm projevil zub času. Ovšem on
ještě kypěl hodně životní energií, protože se obratně přesunul i s
křeslem k nedalekému stolečku s obrazovkou. Obrazovka blikla jak se jí
dotknul zvrásněnou rukou a na ní se objevil obraz nějakého muže.
" ""Co se děje?"""
" ""Pane, promiňte že Vás ruším, ale projekt se zdařil, máme metodu"
jak otevřít hyperprostor. Vědcům na měsíční základně se podařilo
otevřít hyperprostor. Pokus skončil před minutkou s předpokládanými
"výsledky."""
" ""Skvělé, báječné. Za jak dlouho bude hotov první prototyp"
"hypermotoru."""
" ""Odhaduji to na šest měsíců. Hypermotor se vejde zatím jen do"
střední velikosti hvězdných lodí nebo do větších. Na miniaturizaci
"zatím musíme počkat. Je to až příliš velké zařízení."""
" "" Stanovte datum prvního zkušebního letu."""
" "" Rada mi hlásí, že první loď s počítačovým systémem KLAMATH"
pro řízení hypermotoru a s posledními verzemi všech vnitřních
přístrojů bude připravena k prvnímu letu 23. 12. 2083 přímo z vesmírné
"stanice A1 z orbitu Měsíce."""
" "" Nádherné. Děkuji Ti za příjemnou zprávu, dobrou noc."""
" "" Dobrou noc, Pane."""
Obrazovka zhasla a zasunula se do stolku. Humin se zvedl a
zamířil ke stěně svého obydlí. Vešel do příbytku a stěny se rázem
rozzářili, ne však moc intenzivním světlem, spíše aby bylo v místnosti
pološero jak to měl rád. Místnost byla skromná a vkusně vyzdobena
flórou všech druhů. Skromnost byla vidět jen na první pohled, protože
veškeré technické vymoženosti byly důmyslně skryty. Humin přistoupil k
pultu který se zdál prázdný a nezajímavý. Něco řekl, protože se ihned
začal pult proměňovat v počítačový terminál. Na toto dokonalé skrytí
všech technických vymožeností si velice potrpěl. Z vrchu pultu vyjela
tentokráte zelená obrazovka a před ní se objevila klávesnice. Deska
pultu se rozzářila do pološera a okolní stěny pohasly. Z přední strany
pultu vyjelo křeslo tak, že s pultu se najednou stal stolek
překypující pohodlím s nejmodernějším počítačovým terminálem, který
kdy byl vynalezen v poslední době. Zřejmě počítačový systém Klamath.
Jen co se proces přeměny ukončil usedl k monitoru do křesla, položil
ruce na klávesnici a jeho prsty začaly po ní přejíždět, zřejmě něco
psal důležitého, protože většinu svých normálních záznamů vedl vždycky
slovně. Dnes to byla výjimka. V místnosti se začala linou nádherná
uklidňující muzika. Dlouhou dobu strávil nad tímto počítačovým
terminálem, ale jak to bylo dlouho to ho nezajímalo. Jediné co ho
zajímalo byla klávesnice a obrazovka před ním, kterou úpěnlivě
sledoval. Jen co zprávu dopsal, či co to bylo za psaní, připravil ji k
odeslání. Počítačový terminál ji zašifroval a odeslal ji přes satelit
někam do hloubi vesmíru směrem k Měsíci. Nikdo se ničeho nevšiml, ale
zprávu někdo přijmout musel, ale zdánlivě nic nedělo.
Je 23. 12. 2083. Vesmírná stanice A1 na oběžné dráze Měsíce.
Ohromná kovová vrata se otvírají. Za nimi není nic vidět. Po krátkém
čase se objevuje špička nové vesmírné lodi s hypermotorovým pohonem,
která je připravena provést zkušební let, a následně i první hyperskok
v historii lidstva. Tuto událost sleduje celé lidstvo, především však
vědci z SPPO na vesmírné stanici A1. Mezi nimi je i Humin, který má
ovšem nějaké starosti, protože se necítí ve své kůži. Něco cítí, že se
stane špatného, něco se však stane i dobrého, protože svoje pocity
důkladně skrývá a jeho oči sledují monitory, na kterých je vidět start
nové lodi.
" ""Zapnut systém Klamath, všechny systémy funkční."" hlásil Huminův"
"terminál. ""Dejte prosím pokyn ke startu prvního programu, který navede"
"loď na počáteční pozici skoku."""
" ""Souhlasím se startem. Start."" ohlásil Humin na obrazovku."
Loď byly zatím vytlačena z hangáru do prostoru mimo gravitační systém
planety. Na palubě nebyla lidská posádka, sídlil zde pouze počítač,
který řídil veškeré vnitřní přípravy ke startu. Testování systémů,
zapínaní štítů, obsluha motorů, atd. Po odsouhlasení startu Klamath
zapnul gravitické motory a odstartoval. Lehce namodralý spodek lodě
indikoval činnost gravitického pohonu. Loď se velmi rychle začala
pohybovat směrem od Slunce. Cesta na konec planetárního systému, tam
kde přestávali fungovat gravitické motory trvala necelých dvacetčtyři
hodin. Tam Klamath zastavil loď, první sekvence byla dokončena. Nyní
bylo připraveno všechno k prvnímu hyperskoku v historii lidstva.
Vědci ještě jednou přecházeli všechny systémy hypermotorů, vše
však bylo v pořádku, tak dobrou práci odvedli. Humin proto dal svolení
k zahájení hyperskoku. Vše se sledovalo na obrazovkách.
Klamath začal shromažďovat energii ve speciálních zařízeních
přesně podle programu. Tuto energii pak začal přesměrovávat do
gravitických usměrňovačů, které tvořili základ hypermotoru. Gravitační
vlna se však nepřeváděla na gravitační, ale hypermotor ji přetvářel na
hyperpole. Toto hyperpole se pak usměrňovalo a znovu se zesilovalo
elektrickou energií. Takto upravené hyperpole pak hypermotor začal
vysílat před příď lodi a rozšiřoval ji velice rychle.
Před celou přídí, tam kde se tato hyperenergie vysílala, se objevovala
modrá záře, nebyla moc intenzivní, něco jako gravitický efekt. Tím
vznikala brána do hyperprostoru. Vše probíhalo velice rychle. Otvor se
rozšířil na celou loď. Gravitický pohon se znovu zapnul a posunul loď
k otvoru. Jak se loď dotkla přídí otvoru, vycuclo jí to skoro celou.
Nastal obrovský výbuch. Loď se přeměnila ve světlo a teplo.
Hyperprostor se uzavřel. Celý proces otevření hyperprostoru a následný
výbuch byl tak rychlí, že ho mohli sledovat jen přístroje. Ve
skutečnosti Humin i ostatní lidé slyšeli jen odpočítávání startu, a po
odpočítání, kdy Klamath nastartoval hypermotory už jen viděli výbuch,
který ohromil veškeré lidi, kteří tento pokus sledovali. Až po
důkladné analýze záznamů se skutečně potvrdilo, že se hyperprostor
dokázalo skutečně otevřít.
Po nějaké době.
" ""Pane projekt hypermotor skutečně selhal, není možné tuto"
"technologii zatím vyrobit."""
" ""Nedál se nic dělat, musíme ve výzkumu pokračovat."""
" ""Pane musím vás zklamat, hyperprostorový skok se nedá použít."
Nejsme nikdy schopni to uskutečnit, posílám vám detailní materiály
"pokusu."""
Na obrazovce se Huminovi objevila zpráva, kterou si přečetl.
" ""Takže skutečně jak se předpokládalo, nemůžeme toho nikdy"
"dosáhnout."""
" ""Ano pane v tomhle Vás musím zklamat. Ovšem díky tomuto pokusu"
možná přijdeme na jiné věci. Již nyní mohu říci, že sledujeme nový
hypervlnový efekt, který může sloužit ke komunikaci. Ještě je však
brzy, ale někteří vědci tady na stanici už na tom pracují. Brzy budeme
mít komunikaci, která bude využívat hyperprostorových vln, a tím bude
"doba přenosu zprávy téměř okamžitá."""
" ""Alespoň něco, ale cestování za hranice sluneční soustavy"
"potřebujeme nutněji."""
" ""Jistě pane, my se nevzdáme."" "