Tvarování snu reality

Okouzlen bolestí vnitřního zrcadla

usedám na horký od slunce rozpálený kámen neřesti

a pociťuji jak strom mojí duše pouští kořeny do tvrdých cihel  ignorance.

Klekám před hořícím křížem.

Odhazuji krucifix.

Totemy padlých válečníků pokrývají pole války...

1.Zapadlé myšlenky burcují tělo

omamné látky kolují krví

Poslední z posledních povstává duše

k zrcadlu míří a v prachu se boří

Prach cesty zakrývá zrcadlo

kořen se mění v hnůj

poklekám před ním bez studu a strachu

mučidlo jemu dal a na něm smrt

2.Pociťuji únavu jež přináší mi odpočinek

   vzpomínám na chvíle radosti

   usínám.Zrcadlo se vyjasňuje

   Jeho zář je jasná jako padající hvězda

 Probouzím v sobě prastaré choutky

zvrácenost a neřest je v místech odlišení

Pohleďte do mých očí a spatříte hřích

Soudit podle pohledů očí

3.Touha spaluje má chodidla

vlhké slzy smáčí mou seschlou tvář

od osamocení jsem daleko nedošel

křičím na svůj vlastní stín

Daleko předaleko je tvar krásy

odcházím od kamene neřesti

step je horká a smrtící

chvílemi jsem dokonce i sám sebou