Moře

Pod bílou pěnou, která smutek skrývá
valí se černé vlny do všech stran
kdosi se na ně kalným zrakem dívá
vlk na pobřeží sedí, zadumán.

Nemá chuť výt, vždyť vyprchalo snění,
které ho dosud od vln vedlo dál
ten koho hledal, už tu přeci není
vzpomínka mizí, že tu snad kdy stál.

Vlk v písku sedí, kdo ví, zda se dívá
vábí ho vlny, necítí už strach
moře mu dneska svůdnou píseň zpívá
za zády sny se rozpadají v prach.

Teď klesnul, přece odpočinku není
chybí mu chuť se otočit a jít
a oči míří, kde se voda pění
je k moři blíž než kdy by si přál být.

---