Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Metro

21. 08. 2002

464

Autor

Coitus

Metro ty tři proplétající se vény města

Město nebohé, které své vény má ucpané a lidský hmyz musí proudit po povrchu jako proud vysoké frekvence. Lidé v pohybu v matce měst tisíci-věžaté ani neslyší marné volání těch mrtvých, pro které byla tato hrobka moderního věku určena v případě jaderné války. Nikoliv mohutný proud protržené kaskády českého Orinoka ale pouze napršená voda, byť mohutná, zhatila ty naděje, které lidé měli. Šlendrián a bída lidských duší zavinila totéž co pomohlo Černobylu, Kursku a jiným pomníkům lidské nebetyčnosti. Jeden nezavřel vrata, jiný zas štípnul pytlík cementu. Toť ponaučení pro nás, abychom mysleli více v sebe a nevěřili podané ruce státu, která vypadá že dává ale ve skutečnosti se po nás sápe. Tu zastřelený slon či hrošice, kteří měli být potěchou očí a mysli, tu protržený rybník který měl chránit kapry a lidi a neochránil ničeho a nikoho, tu fabrika slavná co byla zabezpečena najednou pouští dusivé přouky, tu někteří co kradou z toho jenž jiný dává, tu hlava města co má vědět, opravdu věděla ale hovno jen. Co s tím? To není Neruda. To je dnešní doba, kde s bahnem přišly i pochyby a možná i paprsek světla do myslí lidských chrobáků kynožících se za svým chlebem vezdejším. Ale dosti pesimismu, tak jako voda byla a odešla, tak i bláto bude brzy pryč, boudy pro lidské slimáky se vystaví a vény města se vysuší. Abychom opět mohli… Co? Znovu a znovu se poučit.