Zabití

Meč, jako chladný kov zezadu vjíždí do těla a zvláštně studí.

A špinavé ruce od hlíny pomalu roztírají po oděvu krev.

Mnišská kápě a v ní zahalená tvář.

Nikdo nezná, kdo se za tím skrývá.

Všechno kolem budí beznaděj.

Oči se unaví a kolena pomalu podklesnou.

Nevíš, proč jsi tu zrovna stál a cos chtěl dělat, ale teď ležíš a myslíš na svůj dech.

Slyšíš srdce bít a říkáš si s nadějí - ještě nejsem mrtvý.

Nikdo tu okolo není.

Je to úplně cizí sen.

A tobě se chce spát.