Poselství noci

1)

Kely mě volá.

Už jí vidím.

Divoká lidská pýcha mě objímá.

To pro ní jsem utíkal.

Jen čeká, nevině.

Kely, Kely.

Pojď, noc je hluboká.

Tvé tělo pálí,

                svíjí se chtíčem.

Kely, je zapomnění

                a všechny nás svazuje.

Kely, i já zapomněl.

Pro tebe, pro ten rituál.

Dotýkáš se mě.

Probít se tebou.

Dál jen dál … 

Kely, přibijíš mě na  kříž.

Kely, hořím.

Kely, ty mě zabijíš.

Tanec nevědomí.

Dvě nahá těla. Zrychlený dech a v něm nekonečný pohyb. Oči zalité chtíčem jsou nevidomé a kolem nich jen děsivé přízraky těch co nenašli. Noc vrcholí. Lidská smečka jen tiše přihlíží. Tak to má být, potomci lidí.

2)

Kely, propadám se do tmy

                a v ní je světlo.

Kely, tvé tělo, miluju ho.

Někde ve mně je bouře slasti.

Kely, objímáš mě.

Hluboko v tobě.

Do té nicoty se propadnout.

Kely, všechno ve mně ti patří.

                           Zatrať to a znič. 

Tvé touhy mě bičují

                a tělo se vzpíná.

Kely, pro tu nekonečnou

                                chvíli rozkoše.

Kely, v tvém obětí umírám.

Kely, jen dál a dál…

Pak jen výkřik.

Tichý a bolestný.

Než se vše propadlo do tmy.

Do absolutní nicoty.

Cítím chlad, který mnou proniká. A tupou bolest v ranách mého těla. Nad obzorem svítá a možná se mi to jen zdá. Je den nebo noc. Kde to jsem. Běžte pryč. Všichni. V hlavě závrať a strach z toho co přijde. Bojím se těch očí. Je v nich výsměch. Dostali co chtěli. Dostali mě, toho který se vrátil.

3)

Kely, tohle jsem nechtěl.

Tak to nemělo být,  proč mlčíš.

Kely, jsem jedním z vás.

Buď šťastná, už mě neztratíš.

Kely, všechno je jinak.

Ty to necítíš ?

Kely, Kely,

            kdy to skončí.

- ta tma, to ticho, ta samota.

Kely, bojím se tě.

Tehdy, když se odvrátilo nebe, se stal člověkem a tehdy zapomněl…