Lynč

   ...a tak lynčovali člověka jen proto, že mu neviděli do duše. Nazývali ho různými jmény a těm se smáli a opovrhovali jimi. Jeho skutečné jméno nebylo důležité. Jeho skutečné city nebyly důležité. Důležité bylo, že je neuměl popsat jejich řečí. A tak ho svázaly provazy davu a bič argumentů zněl v jejich řeči tak srozumitelně, až bolel. Kroutili hlavou nad rouháním člověka, jež jejich víru znal, sám však věřil svému srdci. Jeho skutečné srdce nebylo důležité.

   Chtěli odhalit jeho víru. Všichni do jednoho. Každý nový Bůh, který se objevil v jeho ústech byl ale ušlapán smíchem nepochopení cizí duše.

   Lidé ho nenáviděli, smáli se mu, byli překvapeni, někteří ho snad i litovali, ale to jediné - pochopit - ho nemohl ani jeden z nich. Nebo snad ani nechtěli. Chtěli po něm oběť přizpůsobení, ale sami nepřemýšleli, je-li víra toho cizince silnější a lepší. Sami nesnesli oběť pravdy o tom, co považovali za svaté.

   Nic nebylo svaté.

   Ale většině z nich to tak vyhovovalo. Pravda nikdy nebyla tak těžká, když se jí podařilo setřít z mozků myslitelů. Pravda se vždycky lehce nesla, když o ní nevěděli víc, než by chtěli. Jeho pravda ale nebyla o ničem, co chtěli...

   Na nikoho z nich se nezlobil. Nebyl mučedníkem, ani nebyl tím nejušlechtilejším ze všech. Ale snažil se pochopit jejich víru. On věřil.

   Ale oni nevěděli čemu.

   ...a tak lynčovali člověka jen proto, že mu neviděli do duše.