Nezabranitelná Pomíjivost Bytí

Byla jednou láska. Milovala jsem jí a stále miluji. Doufám, že to nebolelo. Nesnesla bych pomyšlení na to, že bys trpěla. Víš jak moc Tě miluju. Teď, když už s tebou můžu promlouvat, nevím co říct. Miluju Tě. Víc mě nenapadá. Je tu sice velká spousta nevyřčených omluv, které padají do prázdna, ale nechci tě zatěžovat. Nemůžu říct, že jsi byla tím nejlepším v mém životě. Byla jsi součástí mého života, patřila jsi tam. Byla jsi  nejčastější příčinou mého pláče. Vím, že čas plyne a nedá se zastavit. Byla to taková hloupost. Udělala jsem jí tolikrát a nic se nestalo. Když jsem viděla tvé hebounké tělíčko cukající se křečí, nevěřila jsem. Odpusť mi prosím. Bože! Néé.

Nedá se nic dělat. Bohužel, bohudík. Asi by to stejně nešlo dál. To víš, ne každý má rád to co já. Ne všichni dokážou milovat. Možná si na to umějí hrát. Na lásku lidskou. Ale obětovat se pro nikdy nevrácené nedokážou. Zbavit se zábran a jiných pocitů. Mohla jsem se za tebe postavit. Dej mi pusinku miminko. Pá pá miláčku můj.

Bude to dobrý. Snad.