Slzné údolí

Je jenom pár lidí na které nemůžete zapomenout nikdy, ale spousta těch na které byste nejraději zapomněli ihned...for all my friends...

Údolí, plná slzného plynu,
a já v nich jediná,
jediná...
postupně hynu.

Sotva se držím na nohou,
nevidím vůbec nic,
nic...
než bolest snovou.

Padám do trávy ostnaté,
růž štěstí, jako břit,
břit...
ostří v srdci zaťaté.

Ležím na zemi studené,
nevstanu, usínám,
usínám...
údy mám, zdá se, zlomené.

Vstávám a chytám se,
kůlu s hroty poblíž,
poblíž...
smích recese, nese se.

Propadám znovu údolím,
plného slzného plynu,
plynu...
a se slzami zápolím.

---