v zablesku casu

tik tik tik

Spatril jsem ji v okamziku kdy jsem oteviral
dvere auta
stihla jako svate prijimani
jeji lodicky to byly ruce Herberta von Karajana
kdyz taktujou devatou
ten pohyb v beztizi
s jakou se vyhnula holubimu hovnu
velikosti rybizu
a pak ta sije
jako velrybi znaminko tahnouci se od ocasu
k tlame
vsechno co se pohybovalo ustrnulo
a ziralo
na ten okamzik promenene v neverici kamen svatyne
Thoru
roh ulice ji vstrebal
kdyz jsem se rvoucim motorem zahnul
ulice byla liduprazdna
vyjma stareho bezdomovce ktery si pod sebe stlal
svazky novin
jako nejmekci matrace

---