Nenávist

Většina nenávisti je z toho, že přeceňujeme svou obraznost, že přisuzujeme lidem své myšlenky. Dříve jsem vlastně nevěděl, co je to nenávist. Nepociťoval jsem ji k nikomu a nepociťuji ji ani dnes. A přeci ji už znám. Jsem jí obklopen od té chvíle, kdy se ráno probudím. Bráním se jejímu leptavému u¨účinku, ale často mi ubývá sil. Probouzím se několikrát za noc. Vždy zvažuji, jak dlouho to ještě nervy vydrží. Dovolávám se vnitřního klidu, vymyslel jsem si postup uvažování, jímž jej v sobě umím utěšit a obnovit, ale vůle nestačí k tomu, aby se mi uprostřed spánku nezadunělo prudce celé tělo, jako by byl zapnut elektrický proud.

Studuji na sobě problém vůle a těla. Zdá se mi, že tělo při tomto experimentu selže mnohem dříve. Jakým způsobem je duševno závislé na orgánech duševnosti? Či je duše zcela nezávislá na funkci těla? Mimo dosah vzrušené tělesnosti?

Já také žiji v jistém smyslu podvojně: jako subjekt a objekt zároveň. Prožívám určité dění a snažím se nezávisle měřit potenciál vnitřního odporu.

Žiji obklopen nenávistí a vášnivě si přeji, aby mne už nezachvátila. Jsem já taky opravdu tělo, chvějící se tělesnost, nebo je moje spojení s tělem způsobováno rozhodnutím mé vůle??!

"Protože mi nebylo dovoleno milovat, začal jsem nenávidět."

"Dobré skutky, které jsou na pohled ošklivé, jsou ze všech nejtěžší."

"Mám-li čelit nebezpečí, chopím se každého prostředku a mám-li z něčeho strach na nic se neohlížím!"