Z deníku internátníka Jindřich z Lipé a Liberce - 1. den na internátě (už počtvrté)

     Už počtvrté nastupuji po prázdninách na internát. Ale pamatuji si to jako dnes, když jsem tu byl poprvé. Neznámí vychovatelé, spousta lidí a mnozí stejně nervózní z neznámého prostředí, jako já. Nejprve jsem se ohlásil u skupinové vychovatelky, která zde už zaplať pán bůh není, a ubytoval jsem se. Potom jsem s rodiči šel do tzv. "Kaple", kde jsem - jako každoročně - vyslechl uvítací řeč. Co smíme a hlavně musíme a nesmíme.

     Poté už jen prohlídka neznámého města s rodiči, která se ukázala jako zbytečná, protože - jako každoročně - jsme jako bažanti vyrazili hned druhý den na seznamovací prolet městem (asi dvě hodiny chůze).

     Dnes to vidím stejně - spousta vylekaných kluků a holek s rodičema - akorát vychovatele už znám, tak je pozdravím a jdu dál. Taky už jsem sebevědomnější, protože to pro mě již není neznámé prostředí.

     A tak se teď půjdu pozdravit s kámošema, které jsem dva měsíce neviděl. Skočíme na pivo, pokecáme o prázdninách a uděláme přivítací večer. Je neděle a zítra je 1. školní den - o den blíž k maturitě. A já jdu spát - běžte taky - dobrou Filipe, Honzo a Kubo.

     Dobrou ...chrrrrr.