UBUKU

Sedíme spolu u starého buku,
co zná spoustu zim a milenců touhy.
Pod letní košilí cítím tvou ruku
a čekání na tmu je příjemně dlouhý

Kotouč zapadá,
už se snáší
černý stín.
Je to paráda,
lampy zháší
noc, co krade vůni jeřabin.

Teď jsme si blízko,blíž, než se zdálo
a oděni jenom do černých hávů.
Pod stromem, za vískou, už stačí jen málo
a my dva - klubko zmijí tu válíme trávu.

Měsíc se schovává
někam do mraků
a jde spát.
Ještě si pohrávám
s chmýřím bodláků,
se štěstím, co zkoušela jsem chytit tisíckrát.

Tma strachy bledne a pod starým stromem
se probouzím sama a chvíli tě hledám.
Byl jsi mým štítem a já tvým domem.
Ta falešná fáma se vyvrátit nedá.

---