Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePředčítání vyčítání
27. 09. 2002
1
0
1206
Autor
olivierek
Aby to alespoň trochu znělo, mělo by se to číst na střídačku nejdříve nahlas jako obvinění a pak potichu jako takové nesmířené smíření, jako že jiné už to stejnak nebude.
Jsi dítě, co saje v obětí.
Úzkost máš ze své samoty.
Hladí tě, chlácholí a kolébá
moře vesmírna,
když pevnina tvá ztracená
je nadosah.
Jsi útěk ze svých blízkostí.
Nejistý jsi před svými zrcadly.
Tíží tě, bolí a proklíná
nevděk a nebesa,
když střepina do očí ti vražená
je slepota.
Jsi ďůlek vysezený čekáním
Nemnoho máš ze své představy.
Tulíš se, sníš a vyhříváš
u kamen učedníka,
když kniha z tvých dnů sečtená
je jich tvá žaloba.