Už nejsme spolu

Bál jsem se o tom premýšlet,
bál jsem se o tom psát,
vzpomínku dovolil jsem si,
jen když šel jsem spát.

S novým ránem přicházelo,
nové zapomnění,
ale jen navenek,
uvnitř vše vřelo,
bilo se a snad i ven chtělo.

Už se nebojím psát,
četl jsem básně.
byly smutné
ale strašně krásné.

Už je tomu hodně dní,
hodně týdnů,
možná i měsíc,
spíše dva.

Chtěl bych hladit tvého psa,
snad i tebe,
nevím, mám tě pořád rád,
chtěl bych být v tvé náruči.

Snad i tobě chybím,
nebo možná ne,
možná hladí tě už jiný,
i se psem už se zná.

Místo tebe v ruce držím jojo,
jak krásně symbolizuje život.
Dolů nahoru, tam a zase zpátky,
miluji ty dětské hrátky.

Už nejsi se mnou,
protože jsem dítě, řekla jsi mi,
ale já chci být dítětem,
hrát si jen tak se světem.

Ale ono to tak asi nejde,
už dávno nejsem dítě.
Ani to jojo už se nevrací zpátky tak jak bych chtěl.
A už ani ty se asi nevrátíš,
tak jak o tom sním.
Ale naděje umírá poslední
a já ještě neviděl parte.