Labutí píseň

Labutí píseň

 

Mladý král v lese se ztratil

on neví, jak by se vrátil

temná noc kolem se zvedá

nezná cestu, stále jí hledá.

 

Bloudí lesem již třetí noc

začínají mu docházet síly

není zde dne, čarovná moc

vlci, bludičky, možná i víly.

 

Vyčerpáním k zemi teď padá

své tělo blízko jezera skládá

má velkou žízeň, potřebuje pít

zachrání ho někdo, bude žít?

 

Sedm labutí k jezeru přilétá

jakmile usednou, zmizí jim peří

v každé je princezna zakletá

koupou se a klidnou hladinu čeří.

 

Ta nejmladší krále skrz houští vidí

jindy by nešla, před lidmi se stydí

nemůže však odolat, něco jí táhne

příjde k němu blíž, na jeho tvář sáhne.

 

Měsíc svítí a noc je jasná

dívka se do něj zamiluje

jeho tvář je popraskaná, však krásná

a ona se do něj zamiluje.

 

Králi se vyplatilo jeho hledání

dívka šla a nabrala vodu do dlaní

přiložila je k ústům a dala mu pít

už nemyslel na domov, jen s ní chtěl žít.

 

Jeho odměně, polibku, se nebránila

láska zrušila její prokletí

ta chvíle oba dva zachránila

dále už bez ní labutě poletí.

 

Avšak ona chce svým sestrám pomoci

pak musí zlou kletbu přemoci

ikdyž bude král po ní žádat

bez lože společného, rok musí strádat.

 

Těžký úděl ona na srdci nosí

svému choti stále jen slibuje

ať počká nějaký čas, ho prosí

to vydržet může, když miluje.

 

Již rok si z nich hosté utahují

že oni dva se vůbec nemilují

že ona chce zase jen labuť

jiný ji nepříjde na chuť.

 

Přišel čas a ona svůj úkol splnila

její sestry brzy domů se vrátí

těžkou a zlou kletbu odvrátila

dlouhé chvíle s mužem v posteli si krátí.

 

* Odložené věci neodkládejte ze své mysli, jinak už je nenajdete. *

 

---