Hvězdičkovi*

... a já si tak chodím po svým... a jen po tom svým...

a neurvale zahlušuju svého soukromého člověka skrz lacině prodejné jednoduché cukry, protože hladovím po tvém úzkoprofilovém zesládnutí, které je mi daleko za dosahem dlaní;

... a zatímco buňky mého čití jsou vybrowšeny do třaskavosti po tvých nebeských sršadlech... pro potěchu oka zintenzivňuju dodávku teď zrovna koňakových špiček v dojemné naději, že lepkavost a bezzubá E-aromata zaženou burácivé tesknění za spletí slámově doškových kroucánků;

... a tady všude jsou prý lvi... autovražedně sebezáchovná transformace v polykačné monozvíře je nepravděpodobná už od pohledu... zvenku opevněna lineckými kolečky a ač ruku v ruce s bezpohlavním pagáčkem s odjištěnými granátky vypečených škvarků... na bříškách prstů mám tvoje daktylky a v kalendáři místo dnů TO jméno křížem krážem ve sloupcích jak na tiketu sázenky;

... a v téhle válce ztrácím pěšáky i sílu... náplasti docházejí a cukrárna o šesté zavírá... jsem sama sobě nepřítelem, markytánkou i zakutaným týlem a pojízdně rozvrzaným bordelem... oschnou mi slzy žloutkového krému, až se korunní prince proseká šípkovou marmeládou a najde tu pravou komnatu?

* * *