Můj boj 3

Závěr trilogie o strastech i slastech maturantů

3) Přijímací zkoušky
Období pomaturitní má bezesporu své výhody. Kromě toho, že jste dospělí a občas se tak i chováte, můžete trávit celé dny lenošením a přirozeně i rozpustilými poznámkami na adresu těch, kteří se ještě lopotí s domácími úkoly. Tedy ne že bychom se s nimi kdy lopotili my. Zavedení experti ústavu a přátelé školních záchodků a Café Vyšehrad na tázavý pohled kantora vybírajícího úlohu permanentně hlásili: „Nevedeme!“ Ti pilnější je opsali od chytřejší sousedky s příchodem pedagoga. A inteligenti, pro něž méně tolerantní kolegové spolutrpící užívají označení šprti, využijí schopností předvídat budoucnost na základě snů. Pak není divu, že mají vždy všechno správně a v pořádku. Šprti! Ale koneckonců předvídat budoucnost ze snů umí leckdo. Kupříkladu mně se jednou zdálo o velké bílé bráně, spoustě vápna a fotbalovém míči. Druhý den jsem dostal kopačky…
Kromě radovánek je však nutno myslet i na vážnější budoucnost. To znamená v prvé řadě vyhýbat se kampeličkám, Perlové ulici a dopravní policii na teplické dálnici, ve druhé pak zajistit si pozici studenta ještě na dalších několik let. Koloběh událostí, které po rodičích určí váš příští život, se rozbíhá prakticky rok předem, kdy víte houby o tom, co by vás mohlo všechno eventuelně bavit. Den před přijímačkami pak kupříkladu při namáhavém sčítání tři plus osm zjišťujete, že Mat-Fyz nebyl zrovna dobrý nápad, zrovna tak jako psychologie, přestože některé reflexy a pudy jsou vám zcela vlastní. Pro příští generace nyní nabízím popis několika přijímacích řízení na vybrané školy.
Máte-li v úmyslu spáchat zločin na svých bližních a stát se tvůrčím umělcem na FAMU, rychle to pusťte z hlavy. Bez řádně krvavé tlačenky se do těch tří až šesti volných míst zkrátka nevejdete, ani kdybyste byli nový Frederico Felliny, Gernot Roll nebo Clint Eastwood (no, toho by možná vzali, aby je vzteky nepostřílel). S talentovými pracemi se pochopitelně namáháte zbytečně, zbytečně dvakrát měníte náplň do tiskárny. Všechno, čeho se vám dostane, je odpověď typu: „Jseš dobrej, ale nezacláněj!“
Dobrá, tady pšenka nepokvete, tedy jinam. Dostatečně lukrativní vize je mít v domě ekonoma. VŠE takové vyrábí jako na běžícím pásu, který někdo zapomněl na noc vypnout. Jste-li matematický typ, máte možnost vyzkoušet úskalí těchto přijímaček. Na pozvánce, kde vás vřele zvou ke zkoušce z královny exaktních disciplín a cizího jazyka, máte přesně matematicky označenou vaši část areálu písmeny NB, nebo SB. Pominu fakt, že pro člověka, který denně nechodí kolem a neví, že v areálu je Nová budova a Stará budova, mohou značky znamenat třeba „nevcházejte bokem“ nebo „sundat boty“. Dále v pozvánce najdete i přesné číslo sedadla, na němž máte během testů sedět. Skutečný matematik se pak pozná podle toho, na kolikátý pokus se posadí na správné místo. I letos se našel exot, který usedl na nesprávnou sklápěcí dřevěnou desku, což pro nedostatek vhodných výrazů budu nazývat židlí. Při svém vynuceném putování za správným bidýlkem pak všechny ostatní členy souvislé řady zvedal v nepřirozené mexické vlně. Kontrola zasedacího pořádku a totožnosti dle občanek je totiž matematicky důsledná. Letos s ní začali jako s dobrým vtipem. Bohužel se pak už nedali zastavit, takže nám příjemně uběhlo dopoledne. Nutno říct, že jsem se značně nudil. I deset minut je dlouhá doba, když není na co zajímavého koukat. A vzhledem k tomu, že cesta k jediné osobě prokazatelně opačného pohlaví byla ucpána z jedné strany nažloutlým pojídačem rýže a z druhé hromotlukem s vizáží trolla (pro neznalce literatury: zkuste si představit kámen s očima v horní části, který se snaží vypadat příjemně), byla to těžká zkouška.
Dobrá, tedy raději něco pro humanitně založené jedince? Jak je ctěná libost. Fakulta humanitních studií otevírá svou náruč vlastně už začátkem jara. Paradoxně vám jako poslední oznámí výsledek. Znalost cizího jazyka je prvořadá, proto je zvolená řeč hlavním předmětem testů. Projdete-li úskalími odborného textu, máte vyhráno. Pokud ne, máte šanci ve druhém kole a pár blbů, co neprošlo, dostane ještě třetí šanci díky ústnímu pohovoru. Zde stačí uchvátit pevností názorů a jejich přesnou formulací. Anebo je vaším snem novinařina? Zkuste to na Fakultě sociálních věd. Ovšem připravte se na otázky z Milionáře, jinými slovy, pokud nejste chodící encyklopedie, jste bez šance. Takovou perličkou je třeba otázka: s jakými všemi státy sousedí Afghánistán? Přirozeně odpovídáte bez atlasu světa. Zajímavé ovšem je, že nikoho nezajímá váš pravopis. No proč ne? Ve věku počítačů, automatických oprav a korekce přece není důležité, jak napíšete diktát. Ovšem školám soukromým to kupodivu důležité připadá. Kupříkladu Vyšší odborná škola publicistiky diktát pravidelně do přijímaček zařazuje. Takže jsou tu dvě možnosti. Buďto slavnou Karlovu univerzitu pranic nezajímají předpoklady k takřka písmácké profesi, nebo je nejstarší středoevropský stánek vzdělanosti velmi pokrokový, zatímco ostatní nasadili kurz zpátečníků.
Můj boj skončil. Ve skutečnosti byl jen vystřídán jiným bojem, ale to na věci mnoho nemění. Teď jste na řadě vy. Někteří z vás budou určovat chod dějin, někteří to budou kritizovat, někdo bude stavět jaderné elektrárny a někdo se k nim bude přivazovat. Z někoho bude sportovec, z jiného politický akrobat. Ale vy, já, my všichni budeme mít něco společného. Ty roky, kdy naším druhým domovem byla škola.

---