Viseli

Viseli si tam na jednom laně a to už pěkně dlouho, i když nikdo nevěděl, jak dlouho přesně. Byla to zvláštní skupinka. Vůbec spolu nemluvili. Většinou když už s někým visíte na jednom laně, tak aspoň prohodíte pár frází, tak, aby řeč nestála a čas ubíhal. A vůbec, je to základní slušnost všech visících, snažit se navázat komunikaci. Tak tihle ne, čert ví, jestli to bylo špatnou výchovou, nebo nějakým jiným důvodem, ale neprohodili spolu ani slovo.

Kdesi na okraji svých myslí si každý uvědomoval existenci všech ostatních, ale jejich ubohost, která každému připomínala svoji vlastní, je všechny přinutila existenci kohokoli jiného popřít, čímž vlastně popírali i existenci vlastní. Ale zkuste si popírat jakoukoliv existenci, když si jen tak visíte.

Zajímavé je, jak se vyrovnávali se svojí situací. Pro některé byl fakt, že visí, trestem Božím, pro jiné odměnou tehož. To podle toho, jak kdo důvěřoval v pevnost svých, kýmsi jiným vštípených, morálních zásad. Valná většina to ale nijak neřešila. Prostě viseli a basta. Objevilo se zde i pár nihilistů, kteří tvrdili, že neexistují, proto nevisí a proto ani to lano neexistuje, ale přesvědčujte o své pravdě ostatní, když visíte a ještě navíc ani nemluvíte. Tak si to nechali raději pro sebe.

Ono to vlastně nebylo až tak špatné, takové visení přináší řadu výhod do života. Tak například máte jistotu, že visíte. Máte v provazu do jisté míry oporu a to zřejmě i zdarma, což není až tak běžné. Vaše životní náklady klesnou na minimum. A navíc si procvičíte horní partie těla a případně i zhubnete, protože s příjmem jídla během visení to není až tak snadné.

Určitě chápete, že nikoho ani nenapadlo zamýšlet se nad tím, proč doopravdy visí, tím méně na čem vlastně visí, a už vůbec je nenapadlo, že by třeba viset nemuseli a že může existovat i něco jiného. Necítili, že by se měli osvobodit, považovali to za nemožné, a co víc nepovažovali to za vhodné, či dokonce nutné. Zkrátka viselo se jim dobře.

Až přišel jeden. Zřejmě tam z nich visel nejdéle - a nebo taky ne, protože nikdo si nikoho jiného nevšímal, tak to nikdo nevěděl. No a ten jeden provedl něco, co nikdo jiný před ním, podíval se nahoru, dolu, doprava, doleva a uviděl, co ostatní vidět odmítali.

Zjistil, že není nutné viset, že to jde i jinak, tak to chtěl okamžitě říct ostatním, jenže to nešlo bez toho, aby promluvil, a takové promluvení, to bylo něco nepředstavitelně odsouzeníhodného. Přesto promluvil, ale nikdo ho neposlouchal, všechny zajímalo jen, že promluvil, ne už tak, co promluvil. Mlčky a beze slova ho vyloučili ze svého středu. Pokud to na laně bylo jen trochu možné, otočili se k němu zády.

Neváhal už ani minutu, drobátko zalitoval ztraceného času během pokusu o informování spoluvisících, jak že se to s tím visením má, pustil se, seskočil, a žil. A ostatní? Tak ti si tam pořád ještě mlčky visí, pokud ještě neprohlédli, ale pochybuji že ano, namlouvají si, jak jsou šťastní, že visí, a zřejmě tam budou viset na věky.

---