Sněžník

Začalo pršet strašně rychle.Blesky naháněly strach a v nenadálém shonu nebylo slyšet vlastního slova.

K jedinému stromu stojícímu na kraji louky se v potemělém pozdním odpoledni sbíhaly podivně pokroucené postavy. Zcuchané vlasy jim vlály ve větru.Sešly se pod stromem,kde pršelo méně a hledaly místo kryté co nejvíce před větrem. 

Jeden stín zůstal stát na dešti, nikdo nevěděl proč..

To si jenom banda dredařů,feťaků, individuí rostoucích pro vězení,těch, co jim maminka říká Hadráci, alkoholiků, filosofů,a vůbec celá tahle verbež pseudoumělecká,společnost vzdálená na hony realnému a logickému uvažováíní...vyjela na houby.

Jo, spousta lidí okolo jsou paka, já jsem pako , každej je někdy za život pako, a né jenom jednou, jsou to magoři, venku, nalouce, v dešti..

Palice nevychovaný,

 ...ale alespoň jeden zůstal na tom dešti stát, aby mohl říct něco sám sobě, mezi dvěma očima .

Nakonec se taky schoval k ostatním,ale neschoval se před deštěm a netřásl se zimou.