NA ÚTĚKU

René Lenský spatřil ve zpětném zrcátku svého letadla útočící Me-109 a vzápětí jeho moranem otřásla  rána a on pohotově strhl letoun prudce dolů spatříce černý dým, který se začal valit z motoru. Mnohem níže vyrovnal let a rozhlédl se po krajině pod sebou, kde by se dalo nouzově přistát. Zahledl větší pole po pravé straně a hned na něho stočil let, aby bez vytaženého podvozku šel na přistání. Následovalo tvrdé přistání a jetí po povrchu pole, přičemž on v kabině naskakoval a viděl,jak se lámou listy vrtule a kusy půdy vylétají do výše.

  Sotva se letadlo zastavilo, odpoutal se od sedačky, odrhnul kryt kabiny a vyskočil z ní a utíkal co nejdál před připadným výbuchem, který vzápětí nastal. V leže se pak podíval za sebe na hořící letadlo a zároveň spatřil, jak po nedaleké polní cestě se rychle blíží motorka s postranním vozíkem s dvěma německými vojáky, kteří viděli jeho nouzové přistání. Na okraji pole před ním bylo jakési stavení, a tak se k němu rozeběhl a za chvíli přes živý plot k němu pronikl, aby z poza něho viděl, jak vojáci dojeli k letadlu a pak se logicky rozjeli směrem ke stavení.

  René Lensky se rychle rozhlédl po okolí. Les za stavením byl příliš daleko a po obou stranách bylo jen volné prostranství. Doběhl tedy přikrčen ke stavení, které se zdálo opuštěné a vnikl do něho pootevřeným oknem.

Ani ne za dvě minuty už u stavení zastavila motorka a z ní sesedli vojáci se samopaly a jeden z nich okamžitě přistoupil ke dveřím a vyrazil je. Druhý voják začal obcházet pozvolna stavení.

  René Lenský se ukryl ve velké skříni a škvírou mezi dveřmi uviděl německého vojáka, jak vstoupil do místnosti. Voják se rozhlédl po místnosti a začal se přibližovat ke skříni a to nevěstilo nic dobrého.

Když byl před ní tak on v přikrčené poloze, prudce otevřel její dveře, což voják nečekal a ztratil rovnováhu, přičemž stačil stisknout spoušť samopalu. Dávka však šla do stropu, ale to již ho povalil na podlahu a udeřil háčkem od ramínka do obličeje, načež voják zařval. Další následný úder ramínkem opět do obličeje byl doprovázen ještě bolestnějším výkřikem a v obličeji se mu objevila prudce tekoucí krev.

Vzal mu samopal a rozeběhl se s ním rychle za dveře otevřené do místnosti, v níž se svíjel Němec se  zakrváceným obličejem. Jak tušil, do místnosti za okamžik vběhl druhý voják, ale on jeho neviděl, protože stál za dveřmi, načež se z poza nich povyklonil a krátkou dávkou zasáhl Němce zezadu do zad. Ten s výkřikem se zhroutil na podlahu vedle už řvoucího vojáka.

Rychle vzal mrtvému vojákovi několik zásobníků do samopalu a vyběhl ven z mrazením v zádech díky tomu co způsobil, což ještě umocňoval nářek zraněného vojáka.

Před stavením nasedl na motorku a rozjel se po polní cestě v ten směr, kde tušil v chaosu ustupující francouzskou armádu.

                                  KONEC PRVNÍ ČÁSTI